po, pro mě, nekonečném čekání, jsme šli na 4D ultrazvuk a zjistili, co to je, co mě poslední dobou tak pěkně kope. Nějak podvědomě jsem viděla tu růžovou barvu, spoustu tylu a hromadu sladkých šatiček, ale někdo tomu chtěl jinak ( asi tatínek :0)) a čekáme
Alberta.
Po dlouhé době čekání na kluka, kdy v obou rodinách máme samé holky, byli všichni samozřejmě nadšení. Já jsem si jen trochu říkala, panebože a co mu budu oblíkat a co s ním budu vlastně dělat?? Mé plány na šití, pletení, vyšívání jsou tímto jaksi zatraceny (tedy asi bude jeden z budoucích ženichů, co si bude umět zašít ponožky :0))), ale myslím, že ho minimálně budu učit péct a chtěla bych, aby byl takový malý gentleman, ale která maminka to asi nechce, hmmmm.
Manžel už samozřejmě vidí, jak budou spolu stavět lego, bohužel si nenechá vysvětlit, že chvilku potrvá, než bude mít chuť kostičky stavět a ne je jen strkat do pusy.....
Jsem na to opravdu zvědavá, máme ještě trochu času, ale myslím, že můj blog teď začnu zásobovat i fotkami z příprav, zde je první z nich...
Přeji Vám krásný, u nás slunný, modrý den
Ada