Jsem vyloženě neslavící typ. Představa většího množství lidí v jedné místnosti mě opravdu děsí a raději si představuji, že jsem tam sama, v ruce horký čaj a čtu si nějakou knihu.
S Bertíkem jsem zjistila, že tyto časy jsou pryč a všechny babičky se těší na každou možnou příležitost, kdy nějakou oslavu uspořádat. Tento víkend jsme slavili Bertíkovo půlrok (ano, neskutečně to letí) a svátek.
Od pátku jsem vše připravovala, gruntovala, protože jsem si říkala, hlavně ať nás někdo nepomluví. Sešlo se nakonec 18 příbuzných a z toho několik dětí (z těch jsem měla největší hrůzu, nakonec byl od čokolády jen jeden kobereček v kuchyni, uffff).
Upekla jsem dort od Dity P. (je opravdu vynikající, i když příště dám méně cukru a přidala jsem do každé vrstvy borůvky) a vykouzlila lízátka z tatranek, polité čokoládou, kterou jsem obarvila, aby ladila k dortu. Měla také největší úspěch.
Dárků dostal Bertík požehnaně, ale z toho měl asi největší radost (dělá největší rachot :0))))
Přeji všem hezký den, já se jdu ládovat zbytkem dortu....
Ada