Smutná sobota

Tak hezky nám sobota začala a tak smutně skončila. Slavili jsme 4 výročí svatby, manžel mě vzal do Brasilejra do Prahy na obídek, trochu na nákupy, abych měla co na zimu a Bertík také. Bertíka hlídala babička, takže ta byla také moc spokojená, že si ho může rozmazlovat, bez mých ustavičných rad, co může a nemůže dělat. 

Když jsme přijeli domů, tak nám ten náš hlupáček Teodor vyběhl nečekaně před dům, protože viděl kočku a auto, co právě projíždělo, to už nestihlo ubrzdit. Museli jsme ho vzít do Ústí na kliniku. Řekli, že se mohou pokusit ho zachránit, ale má krvácení do hlavy a to je špatné. Tak jsme ho nechali uspat, pořád si říkám, že jsme udělali to nejlepší, jen by se trápil a už by to asi nebyl on. 

Je smutné, když se to stane takto nečekaně a nikdy bych nevěřila že to rodinu může takto vzít a to nemluvím o svých nově objevených mateřských pocitech, kdy se mnou zacloumá úplně vše....

Takto si ho budu navždy pamatovat, jak čekal u okna až mu dám piškotek a jak jsme si ho vezli domů...

Přeji všem hezkou a klidnou neděli a jestli jste dnes ještě neobjali všechny dvou i čtyřnohé členy rodiny, tak to udělejte....loučí se uplakaná Ada